Když jdete s kůží na trh, tak vám ji dřív nebo později zkrátka někdo poškrábe. Kritika je vlastně takové malé vyznamenání za chrabrost v boji zvaném život. Čelí jí totiž úplně každý, kdo se odváží něco tvořit a ukázat to lidem.

A každý se s ní vyrovnává po svém:

Ani jeden z výše uvedených příkladů (možná kromě toho Carpentera) úplně nedoporučuju. Jsou i mnohem zdravější způsoby, jak s tím naložit. Stačí totiž pochopit, co se v nás při kritice vlastně odehrává.

Kreativní ego: drajv i zabiják tvorby

Na začátku jste jen vy a vaše čisté kreativní jádro. To, co vás žene psát, kreslit, vyřezávat... prostě tvořit. Ale jakmile to ukážete světu, začnou lítat šípy. Přijdou první pochvaly, ale i první útoky.

A víte co? Je úplně normální, že si budete pamatovat hlavně ty útoky. Jako lidi jsme totiž biologicky předurčeni věnovat víc pozornosti hrozbám než pochvalám. Útoky se ve vás ukládají a zraňují vaše ego, to znamená vaši hrdost, sebedůvěru a pocit vlastní hodnoty.

Vaše ego bude zaručeně trpět. Kňučet, kopat kolem sebe, plánovat pomstu. Internet je divoké místo, kde si lidé často kritikou řeší jen své vlastní osobní problémy. A nikdy nesednete všem.

Dejte kritice nový rámec

Stejně jako mají lidé právo na kritiku, máte vy právo na ni zareagovat po svém. Jak? Vemte si z ní jen to užitečné a ten toxický zbytek prostě odfiltrujte. Zkuste jí dát nový rámec: neberte ji jako ohrožení, ale jako nástroj k růstu. Protože dokud se svět bude točit, lidi budou kritizovat. S tím nic neuděláte. Tak toho zkuste aspoň využít.

Já vím, říká se to lehce. Chce to trénink. Ale nakonec to zvládnete.

To vůbec nejdůležitější je: nenechte si otrávit své kreativní jádro. Tvořte dál. Když vytrváte, nakonec si najdete přesně to publikum, které bude vaši tvorbu milovat. Bez ohledu na to, co říkají vaši hateři.