Vydělávají spisovatelé miliony?

Lidé se mě občas ptají, jak to vlastně je s těmi penězi za psaní knih. Vydělávají autoři knih miliony? Odpověď je vlastně hrozně jednoduchá: Ne.

Teda... většina ne.

Zní to možná krušně, ale je to úplně stejné jako v jakémkoliv jiném oboru.

Většina sportovců nikdy nezávodí na olympiádě, většina podnikatelů nezaloží firmu s bilionovým obratem a většina hudebníků v životě nevyprodá Wembley ani O2 arénu.

Úspěch v podobě pohádkového bohatství je vyhrazen pro zlomek procenta z nás. A stejně to všichni děláme dál. Proč? Protože nás to baví. Dává to našemu životu smysl, hloubku, umožňuje nám to poznat sami sebe, navázat nové známosti, dostat se na vysněná místa.

Saturuje to takovou tu nepraktickou část našeho já. Tu, o které se v moderní výkonnostní společnosti moc nemluví, protože nevydělává peníze a nebuduje portfolia. A která je právě proto mnohem důležitější než kdy dřív.

Kolik jsem si vydělal psaním já?

Chcete konkrétní čísla? Kolik myslíte, že jsem si psaním zatím vydělal já?

Když se na to podívám čistě matematicky, vydělal jsem si asi tolik, co bych dostal za 100 hodin práce reklamního textaře a ideamakera s mojí seniorní sazbou. Háček je v tom, že napsat ty 3 knihy mi zabralo přes 1000 hodin hrubého času. Takže jak vidíte, už to na peníze a hodinovku radši vůbec nepočítám.

Když tohle někomu řeknu, logicky následuje otázka: „Proč teda píšeš knihy, když z toho nemáš miliony?"

Většinou na to s úsměvem odpovídám protiotázkou: „A proč ty děláš svůj koníček, když do něj jenom liješ peníze? Mně se z toho psaní aspoň něco vrací!"

A o tom to je. Tvorba je vášeň. Je to potřeba sdílet příběhy a něco po sobě zanechat. A navíc... člověk může přece pořád snít, že ano? Třeba bude můj nový thriller Sad kostí konečně ta pecka, která to prolomí a vystřelí mě do těch vysněných spisovatelských výšin.

Tak pište a tvořte dál, zkoušejte to a nevzdávejte se. To je ta jediná cesta vpřed.